K-pop ; Povídky

Krůček k lásce by Shakti

"Sakra!" Donghae naštvaně výjde z kanceláře ředitele. Zase za všechno mohl samozřejmě on! On je hlavní příčínou toho, že je jejich firma na pokraji krachu. Zase všechno svádí na něj! On, jako jeden z mála, se snaží aspoň něco dělat. Za všechno může Eunhyuk! Na něho si ale nikdo nedovolí, protože je to syn prezidenta firmy. Naštvaně nakopne stůl.

"Au! Sakra!" Chytne se za bolavou nohu.

"Copak? Zase si byl na koberečku? Co si udělal tentokrát?" ptá se ho Eunhyuk, který zrovna prochází kolem. Donghae se na něj podívá. Kdyby pohled mohl zabíjet, tak už Eunhyuk leží v kaluži krve.

"Ou! Co jsem ti udělal?" zeptá se trochu vylekaně Donghaeho.

"NIc, vůbec nic!" vyjede na něj Donghae a naštvaně odejde.

Eunhyuk se za ním jenom smutně podívá, Chtěl by se s ním bavit, ale on ho vždycky něčím jenom odbije nebo ho ignoruje. Zajímalo by ho, co mu udělal....

'Co si jako myslí?! Že se s nim budu bavit potom, co jsem všechno kvůli němu prožil?! Stejně by si ze mě dělal jenom srandu. Je rozmazlenej!' řiká si pro sebe v duchu Donghae. Vejde do své kanceláře a sedne si ke stolu. Nejradši by tady skončil, ale věděl, že by v jiný firmě neměl takovej plat, aby si mohl dovolit bydlet tak, jak bydlí teď. Položí hlavu na stůl a začne potichu vzlykat.

Pootevřenými dveřmi dovnitř nakouokne Eunhyuk. Chtěl už vejít, ale uvědomil si, že by tím Donghaemu asi mov nepomohl. Spíš by ho jenom naštval. Rozhodl se, že zjistí, proč teď brečí a proč ho tak nenávidí. Zklesle si sedl ne lavičku a přemýšlel jak začít....

"Nad čím přemejšlíš?" zeptá se ho zvesela Heechul a sedne si vedle něj.

"Zajímalo by mě, proč mě Donghae tak nenávidí...."

"Ty to nevíš?! To snad věděj ve všech deseti patrech týhle budovy. I to, že teď brečí, je v podstatě kvůli tobě." Eunhyuk se na něj překvapeně kouká. "Kvůli tobě mu šéf skoro každej den nadává, protože si na tebe nedovolí. A myslí si, že jseš rozmazlenej. Že si tuhle práci dostal jenom kvůli tátovi."

"Vždyť s tátou už 9 let nežiju..... vůbec se spolu nebavíme, ani mě nepovažuje za svého syna!"

"Tak mu to nějak vysvětli...." poradí mu Heechul.

"A jak asi?! Vždyť se se mnou nebaví..... ani se na mě nepodívá. Ze všech nejdřív ale dojdu za šéfem a něco mu řeknu." začne se rozčilovat Eunhyuk a naštavně se rozejde do šéfovy kanceláře. Ani nezaklepe a vejde dovnitř.

Vyšel asi po půl hodině z trochu lepší náladou. Zavřel dveře, narovnal si sako a rozešel se do své kanceláře, kde zbytek dne přemýšlel nad tím, jak si udobřit Donghaeho...

Potom, co Eunhyuk opustil ředitelovu kancelář, si šéf zavolal Donghaeho, aby se mu za všechno omluvil. Donghae vůbec nechápal, co se děje, proč se to děje, ale bylo mu úplně jendo, protože to znamenalo zlepšení jeho života. A to se musí zapít! Po práci se hned vydal do podniku poblíž jeho bytu. Sednul si objednal pivo. Za chvíly v sobě měl už pátý. Po šestém se rozhodl jít domu. Vyšel z hospody a najednou se mu zamotala hlava. Místo tvrdé země však ucítil silné ruce, které ho chytly kolem pasu....."Si v pohodě?" zeptá se ho neznámý.

"Jo... celkem jo, ale měl bych menší prosbu. Sice se vůbec neznáme, ale mohl by si mi pomoct domů? Je to jenom kousek..." poprosí ho Donghae a ani se nesnaží zjistit identitu neznámého. Stejně si zejtra na něj nebude pamatovat.

"Jo, klidně... Jen jestli nevadí, tak taky nejsem zrovna moc střízlivej." zasměje se naznámý.

"Tak kudy?" zeptá se.

"Vidíte tamten panelák? Tak tam bydlím. Třetí patro, prosím...." vysvětlí mu Donghae, který byl tak trochu mimo. Cesta, která normálně trvá maximálně 10 minut, se prodloužila na třičtvrtě hodimy. Asi pětkrát spadli na zem.

"Něco ti řeknu..." ozve se neznámý, když už stojí před dveřmi do Donghaeho bytu.

"No?"

"My jsme sousedi!" řekne a oba se začnou smát.

"Tak to ti za tvou pomoc nabízím přespat u mě... Jenom jestli ti nevadí, že mám jenom jednu postel." nbídne mu Donghae. Během cesty zjistil, že si hodně rozumějí a taky bych chtěl vidět, jak vypadá. Ten viděl trochu rozmazaně.

"Né.... nevadí. Mimochodem, jsem Hyukjae..."

"Já Donghae" řekne a odemkne dveře.

Hyukjae, Hyukjae... něco mu to říkalo...

Navzájem si pomohli do postele a hned usnuli...

Když se Donghae ráno probudí, nevěří svým očím. Díval se na spící tvář Eunhyuka. Matně si vzpomínal, že mu včera někdo pomohl, ale netušil, že to byl Eunhyuk. Vždyť mu říkal svoje jméno... Řekl něco jako Hyuk -Hyukjae... HYUKJAE! Eunhyuk se vlstně jmenuje Lee Hyukjae. Včera mu to to nedošlo.To, že mu pomohl Eunhyuk, nebylo tak hrozný jako to, že se v jeho objetí cítil v bezpečí a nechtělo se mu z něho odejít. Ale on prostě musel. Otočil se na druhou stranu a chtěl vstát z postele. Najednou ale ucítil, jak ho Eunhyukovi ruce kolem pasu stiskly silněji. Přitiskl si ho k sobě....

"Co děláš?!" vykřikl překvapený Donghae.

"Proč mě tak nenávidíš? " zeptá se ho Eunhyuk zoufale. Donghae netušil, že je Eunhyuk takovýhle. Myslel si, že je rozmazlenej a nestárá se o to, jak se cítí ostatní. Jeho chování ho vážně překvapilo.

"Protože mi příjde, že si ze mě chceš dělat jenom srandu, že mi šéf pořád nadává. Vždycky na ten narazím, když výjdu z jeho kanceláře..."

"Já ale nejsem takový, jaký si myslíš. Nevyužívám postavení svého otce. Ani nejsem rozmazlený. To je spíš můj mladší bratr. Otec ho měl vždycky radši a splnil mu vše, o co si požádal. Po tom, co zemřela mamka se se mnou nikdo z rodiny nebaví... Sedm let jsem ani nebyl doma... Nikdo mě tam nechce..." stisk kolem Donghaeho pasu se opět zesílil.

"Proč... proč se tě zřekla vlastní rodina? A proč mi tohle vůbec všechno říkáš?" zajímá se Donghae.

"Chtěl jsem ti říct, že nejsem takový, jaký si myslíš, že jsem. A proč se mě zřekla má vlastní rodina? To bude asi kvůli tomuhle..." řekne a najednou je nad Donghaem a dívá se mu do očí. Pomalu se přibližuje k jeho rtům. Nejdřív mu dá jenom malou pusu, ale když si všimne, že se ho Donghae nesnaží odstrčit, tak ho políbí...

Najednou ucítí na svých zádech Donghaeho ruce, jak ho přitsknou blíže k němu. To pro něj bylo impulzem, aby polibek prohloubil. Donghae vůbec nechápal, co dělá. Vždyť ještě včera ho nenáviděl. Ale v jeho náručí se prostě cítil bezpečně... jako doma. Bylo to, co kněmu včera cítil, vůbec nenávist?