K-pop ; Povídky

 Kapitola 9. - Tak moc tě chci...

Tenhle díl věnuju Zarame, která sem pravidelně chodí a komentuje moje příspěvky. Moc děkuju za podporu :) ♥!!!

Heechul se na Sungmina dlouze zadíval a objal ho. Sungmin vypískl. Na tak intimní dotek nebyl od svého bratra zvyklí. Zkoušel si vybavit, kdy naposledy se objali…Nevzpomínal si. Objetí mu vřele opětoval. „Sungí, je mi líto, že jsme se spolu tak dlouho nebavili. Jsem špatné dvojče…“ „Ale Hee, tak začneme znovu, jo?“ „Dobře, já jsem Heechul“ vyplázl Hee jazyk a podal mu ruku. „Vidím, že jsi to zase ty “ zasmál se Sungmin.  „Půjdem domů, ne?“ navrhl o chvíli později. Heechul souhlasil. Byl z toho všeho unavený, ale měl radost, že se konečně usmířil se svým dvojčetem, až úplně zapomněl na Taemina…

Další den šli do školy čtyři. Heechul něco velmi zaujatě vyprávěl a Jonghyun se Sungminem ho pečlivě poslouchali. Taemin byl zamlklý. Najednou se o něj nezajímali. Trošku ho to mrzelo, ale nic neříkal. Nebyl takový. Byl spíš smutný než uražený. Teď už za Keyem prostě půjde, tím si byl jistý…

Všiml si ho o velké přestávce. Opíral se o skříňku a koukal na procházející děvčata. Ty se culila na celou školu jako slunce. Taemin k němu opatrně a nejistě přistoupil… „Ahoj, Key “ dostal ze sebe po chvíli. Key se na něj s patřičnou grácií otočil. „ Zdravím, Taemine…“ zašeptal. Taeminem projela vlna neznámého pocitu… „Copak by si rád?“ „Já…rád bych si promluvil…o samotě.“ „O samotě říkáš? No dobrá… tak dneska po škole se sejdem vzadu u brány.“ mrkl na něj Key. Taemin přikývl a odešel. Když se otočil, Key se mlsně oblízl…

Taemin si oddychl. Tohle zvládl. Vlastně měl radost. Celé vyučování si nervózně podupoval nohou a při posledním zazvonění vystřelil ze školy jako namydlený blesk. Key už na něj čekal. Sladce se pousmál, když ho uviděl. Taemin si uhladil rozcuchané vlasy a přistoupil k němu. „Tak můžeme vyrazit.“ řekl Key a chytl ho za ruku. Taemin se zarazil. „V pořádku“ ujistil ho Key. „Jen jako přátelé. Neboj, nikdo se na tebe divně dívat nebude, pokud jsi se mnou!“ A tak ruku v ruce vyrazili. Taemin byl nervózní, ale nevadilo mu to. Jakoby ho Key něčím očaroval…

Ani nezpozoroval, kdy se dostali k němu do pokoje. Místnost byla obrovská a moderní. Všude drahý nábytek a kožené sedačky. Taemin si připadal jako ve snu. Domy a byty, ve kterých s otcem a bratrem přebývali, bývali obyčejné a malé. Key si všiml, jak je Taemin okouzlen. Líbil se mu. Byl tak naivní, tak sladký. Neznalý světa a lidí. Připomínal mu Sungmina, jen v mnohem výraznější verzi. Chtěl ho. Chtěl ho, jako ještě nikoho…

„Tak posaď se ke mně na postel a pověz mi, o čem sis chtěl promluvit.“ pobídl ho Key. „Já…vlastně jsem se chtěl zeptat, jak to říct, asi na…“ „Sungmina, viď?“ dokončil jeho větu Key. „Já…já..ano..“ „No co bych řekl. Miloval mě. Toužil po mně. Chtěl mě… ale pak si to rozmyslel, jenže bylo pozdě…“ řekl Key a přitom Taemina propaloval pohledem. Ten nervózně těkal očima po pokoji. Jeho tváře postupně rudly víc a víc. Key to ví! Ví, jak se na něj těšil, jak má rád jeho pozornost. Nervózně zamrkal. Na co to myslí? Protřepal se. „Copak, Taeminee, copak se děje?“ zeptal se Key. Dráždivý tón v jeho hlase Tamiho děsil.

Heechul s Jonghyunem a Sungminem šli ze školy. Jongí poslouchal Heeho, který mu vyprávěl o jeho úspěchu ve Starcraft a občas se zadíval na Sungmina, který šel jen tak vedle nich. Najednou se Hee zeptal. „Kde máš Tamiho?“ „Vlastně ani nevím. Od rána byl nějaký divnej!“ „Aha, doufám, že ho Key nechal na pokoji. Odpoledne se stavím!“ „Jasně“ odvětil Jongí a nevšiml si Sungmina, který najednou velmi zesmutněl…