K-pop ; Povídky

 Kapitola 10. - S pokračováním se počítá

Další díl...ani nevíte, jak si vážím vašich komentářů... ♥♥♥

„Nic“ vyhrkl možná až moc rychle Taemin. „Už bych asi měl jít“ chtěl se zvednou, ale Key ho zastavil. „Nechoď, ještě ne…“ Pomalu se k němu začal sklánět. Taemin začal hluboce dýchat. Ani nevěděl proč, ale zavřel oči. Key se pousmál a zlehka se dotkl jeho rtů. Taemin sebou škubl. Co to dělá??!!?? Nedokázal však odporovat. Key ho líbal nejdřív lehce. Něžně. Když viděl, že se Taemin nebrání a dokonce se snaží zapojit, i když trošku nezkušeně, zatlačil a polibek prohloubil. Pak už mu jen rty nestačily. Odhrnul mu tričko z ramene a začal ho líbat na krku. Dal si záležet, aby po něm zůstalo znamení v podobě obrovského červeného flíčku. Najednou mu zazvonil mobil. „Myslím Tami, že budeš muset jít.“ Taemin smutně zakňoural. Key mu lípnul polibek na čelo a zašeptal mu do ouška: „Neboj, s pokračováním se počítá…“

Taemin se doklopýtal domů. Byl úplně mimo. Ne zamilovaný. Spíš v amoku. Po něm. Po jeho dotycích. Pořád si šahal na flíčky, které Key zanechal na jeho šíji. Přál si víc. Proč to jen muselo skončit. Proč vlastně… „Halo, Taemine, slyšíš mě?“ „Jo…joo…joo…“ vykoktal ze sebe Taemin, když s ním Jonghyun už asi po třetí musel zatřást. „Stalo se něco? Kde si vůbec byl?“ zeptal se ustaraně. „V pohodě, nic mi není.“ ujistil ho Taemin a přitom se přiblble usmíval. „Dobře, když to říkáš… Jen jsem ti chtěl říct, že kolem šestý se staví Hee…“ ani to nedořekl a Taemin se zavřel v pokoji. Lehl si na postel a koukal do stropu. Z toho všeho nakonec usnul…

Kolem šesté dorazil Heechul. Jonghyun uznal, že bude lepší nechat ty dva o samotě, a proto se zavřel do svého pokoje. Měl pocit, že má Hee o Tamiho zájem. Ale nevadilo mu to. Rozhodně lepší než někdo jako Key. Pořád měl pocit, že musí svého mladšího brášku chránit. Už odjakživa. Ale bylo by to fajn. Hee a Taemin, on a Sungmin…Bože...na co to myslí??!!?? Vždyť Sungmin o něj nejeví žádný zájem, měl by na něj zapomenout a radši si z něj udělat kamaráda…

Hee zaklepal na Taeminovy dveře. Když se nic neozývalo, opatrně otevřel dveře. Taemin ležel na posteli a zhluboka oddechoval. Spal. Hee se posadil na křeslo a zíral na něj. Nemohl pochopit, co to s ním tohle malé štěňátko dělá. S ním! Naprosto nedotknutelným sebevědomým Heechulem! Chtěl by ho obejmout, starat se o něj. Dávat na něj pozor. Držet ho za ruku. Jen tak se s ním procházet, všechno by bylo … Najednou si všiml flíčku, který měl na krku. Poznal co to je! Najednou ničemu nerozuměl. Že by nebyl tak naivní, jak se tváří? Ale kdo…. „Ne…prosím, to ne…“ couval Hee pomalu ke dveřím…

Jonghyun uslyšel písknutí. Podíval se z okna. Byl to Sungmin! „Ahoj, něco pro tebe mám…“ usmál se Sungmin a přes okno mu hodil kapesníčky. „Ty jsou pro tebe, za ty poslední “ mrknul na něj Sungmin a zalezl zpátky. Jonghyun zůstal stát s otevřenou pusou…Co to??!!?? Došlo mu, jak je Sungmin skvělý. Člověk, na kterého čekal celý svůj život. Někdo by řekl, že milovat někoho po tak krátké době je nemožné, ale Jonghyun by s ním určitě nesouhlasil…