K-pop ; Povídky

 Kapitola 1. - Hepčík

Teuk se protáhl. Konečně konec vyučování! Pátek. Víkend před ním, pracovní týden za ním. Otočil se na svého spolusedícího : „Héj, ty, Sungmine, co budeš dělat o víkendu?“ zeptal se. „Musím hlídat Kwangího, rodiče jsou celé dva dny pryč“ řekl Sungí smutně. „Nevadí, můžu hlídat s tebou, když budeš chtít. Zahrajem si videohry, koukneme na nějakej film“ … „Dobře, budu rád“ nadšeně souhlasil Sungmin. Do svého nejlepšího kamaráda byl zamilovaný. Už pěkně dlouho. Znají se od dětství, vyrůstali spolu. Jsou jako sourozenci. Možná to je důvod, proč se Teukovi nikdy nepřiznal. Nechtěl ohrozit jejich přátelství. A navíc, stejně s ním trávil veškerý svůj čas, tak o co jde? Chodili spolu do školky, na základku a dokonce si vybrali stejnou střední. Saint John Academy se nacházela na malém městě poblíž Soulu. Sungminovi se tu celkem líbilo. Hezké prostředí, příjemní učitelé, individuální vyučování. Jediné, co neměl na téhle škole rád, byla jeho třída. Vědělo se, že vztahy v jejich třídě jsou na škole nejhorší. Dá se říct, že ani po roce na střední lidi ve své třídě moc neznal. Kromě něj a Teuka tam chodilo ještě sedm dalších chlapců. Třídní páreček, Eunhyuk a Donghae. Chodili spolu, co je Sungmin znal. Pořád se ožužlávali a častovali sladkými slůvky. Sungminovi to nevadilo. No jenže všichni nebyli tolerantní jako on. Tím „všichni“ byl myšlen hlavně Yesung a jeho dva kamarádi, RyeWook a Kyuhyun. Yesung byl hezký, oblíbený a vlivný chlapec. Každý se ho bál a každý se s ním chtěl kamarádit. Rád se bavil otravováním života ostatních. Nebyl den, kdyby se někomu nevysmál nebo někoho neponížil. Ale nebyl sám. Měl dva své „poskoky“. První z nich, Ryewook. Andělská tvářička s duší ďábla. Nebyl o nic lepší než Yesung. Kromě toho byl ještě vražedně sladký. Ten druhý, Kyuhyun, byl vždy trošku tupější. Sungminovi někdy přišlo, že jeho celoživotní úloha je napodobování Ryewooka. Nosil stejné oblečení, stejně se choval, stejně se tvářil… Jako jeho věrná kopie. Jejich pravidelnou zábavou bylo obtěžování tlouštíka Shindonga. Byl stydlivý a trochu víc kulatý. Dokonalá oběť pro Yesunga. Nedokázal se bránit. Sungmin byl vždycky moc smutný, když mu něco dělali, ale neuměl mu pomoct. „Jednou se jim pomstí“ uklidňoval ho stále Lee Teuk, ale Sungmin mu moc nevěřil. No takže Teukí byl jediný, s kým se Sungmin ve třídě bavil. Popravdě, o těch ostatních věděl jen to, co se povídalo. Ale to se mělo brzy změnit… „Tak se měj, skočím ještě k ségře do práce. Zítra v 9 jsem u vás, tak mě čekej“ rozloučil se Teukí se Sungminem. Ten mu ještě na rozloučenou zamával a vydal se směrem k domovu. Na rohu ulice uviděl Yesunga, Kyuhyuna a RyeWooka, jak se naváží do Shindonga. Ten jen stál na místě a koukal do země. Sungmin se schoval do křoví a zaposlouchal se. „Dongí Dongí, už by si to neměl jíst. Víš, že pak budeš tlustý?“ řekl Ryewook takovým hlasem, až se Sungímu zvedaly hrůzou chloupky na zátylku. „Co tě nemá, Wooky, vždyť on už tlustý je“ zasmál se Yesung. „A může ztloustnout, když už je tlustý?“ začal nahlas uvažovat Kyuhyun. Ti dva ho spražili pohledem. Kyu jen pokrčil rameny. Sungmin byl naštvaný! Jak se k němu můžou chovat tak strašně? Co jim udělal, že ho nenechají na pokoji? Chtěl se nepozorovaně odplížit jenže… Hep-hep-hepčík! Šeřík! Jak si mohl sednout do keře pod šeřík? Vždyť na něj má alergii. No, každopádně přibližující se kroky jen dokazovaly, že byl odhalen. „Ale ale, co to tu máme?“ vytáhl ho za límec Yesung. „Tak ty náš budeš špehovat, ty štěnice?“ „Já-já-já, chtěl jsem se vyčůrat“ vykoktal ze sebe Sungmin. „No tak se běž vyčůrat jinam“ poslal ho se smíchem Yesung pryč. Sungmin se dvakrát nerozhlížel a utekl pryč. Ti tři se chtěli vrátit k rozdělané práci se Shindongem, ale ten byl pryč…