K-pop ; Povídky

 Romeo and Juliet 1

Zkusím přidat něco nového :) Tuhle povídku mám já osobně ráda... Je napsaná ve stylu Romea a Julie, jen v yaoi podání ^^ Některé věty jsou použity přímo z originálního znění, tak se nelekněte...prostě jsem to chtěla zkusit...Let's go~

 Donghae se zavrtěl. Oklepal se zimou a posadil se na postel. Uvědomil si, že zapomněl zavřít okno. Neochotně vystrčil nohu zpod vyhřáté peřiny a potom pomalu vstal. Přiskočil k oknu a rychle ho zavřel. V mžiku byl zpátky v posteli. Spokojeně zavrněl. Potom se podíval na hodiny. 6:13. To znamená, že za sedmnáct minut vstává. Vlastně si už nepřipadal unavený. Rozsvítil lampičku a zamžoural. Ze šuplíku vedle postele vyndal knížku. Na tmavočerveném obalu se nádherně vyjímal nápis, Romeo a Julie. Donghae se usmál. Jak ten příběh miloval. Znepřátelené rody a pravá láska, která překoná všechno. Začal číst. „Dva rody, oba stejně vznešené, jež proti sobě léta vedou boj, zas vyvolaly v krásné Veroně ze staré zášti nový nepokoj“ Donghae se zamyslel. Miloval ten příběh, miloval ho tak moc, že ho mrzelo, že nežije v Itálii v 16. století. Kluci a zvlášť holky v dnešní době nesní o lásce na celý život. Shakespeare je pro ně jen povinná četba a Verona jim připomíná spíš název margarínu než místo, kde kdysi dávno vzplanula v srdcích pravá láska. Byl jiný, vždycky byl. Cítil to už od dětství. Zpočátku se snažil chovat jako ostatní vrstevníci, ale nešlo to. A teď, když mu bylo 18, už vlastně ani nechtěl být jako všichni. Měl se rád takového, jaký je. I když o tom, jak zbožňuje příběh Romea a Julie a Janu Eyrovou se raději před vrstevníky nezmiňoval. Vycítil, že některé věci by ostatní nemuseli zkousnout. „A pokud se vám vlídně hledět zlíbí, svou snahou nahradíme, co hře chybí…“

Čas uběhl velmi rychle. Donghae vstal z postele a roztáhl závěsy. Venku svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčku. No nebylo se čemu divit, po noční bouřce. I přes zavřené okno cítil chlad. Sluníčko bude mít ještě dost práce, než tenhle zářijový den ohřeje. Oblékl se a sešel dolů. Tam už na něj čekala snídaně. Zakousl se právě do voňavého opečeného toustíku s kouskem rozehřátého másla, když uslyšel hluk z venku…

„Paní Choi! Já Vás laskavě žádám, abyste si dala pozor na toho svého fracka. Dnes v noci nám udělal díru do skleníku. Doufám, že počítáte s náhradou škody.“ Ale jistě, milá paní Lee. Jak jinak byste pak mohla počítat každou korunu, že? To Vám ten mír dlouho nevydržel. “ „Alespoň děti si umím vychovat. Ten váš spratek by zasloužil pořádný výprask“ „Starejte se laskavě o ten svůj kurník, ano? “ práskla paní Choi dveřmi. Donghaeho matka také zašla do domu.

„Dobré ráno, miláčku“ políbila Donghaeho do vlasů. „Dobré ráno, mami. Tak co se stalo tentokrát?“ zeptal se Donghae chladně. Situace dnešního rána se opakovala celkem často. „Ten její nevychovaný syn nám dnes v noci rozmlátil kus skleníku. A to nemluvím o zbytcích cigaret, které nám neustále hází přes plot. To jsem se zase rozčílila“ „Klid, mami“ pohladil ji Donghae po zádech. „A já myslel, že ses chtěla usmířit, ty věčné hádky se sousedy přeci nikam nevedou“ Paní Lee si povzdychla a pak odbočila od tématu. „Včera volala sestra, zkoušku prý udělala na jedničku“ „To je skvělé“ řekl Donghae, ale myšlenkami už byl zase mezi znepřátelenými rody. Maminka ho pohladila po vlasech a začala se věnovat mytí nádobí. „ Chci jenom zjednat mír. Zastrč ten kord. Anebo mi je pomoz rozrazit. S kordem jdeš hlásat mír? Nenávidím to slovo jako peklo, Monteky, i tebe. Bij se, zbabělče!“